středa 16. září 2026

Čtenářský deník XXVII

Tři zobnutí z mého čtenářského deníku, tři knihy řešící hluboká, ženská témata.

  • Bílá Voda - Kateřina Tučková
  • The Handmaid's Tale - Margaret Atwood
  • Deníček postižené matky - Magda Sobotková


------------------------------------------------------------

Bílá voda

autor: Kateřina Tučková
zařazení: historický román, současná česká literatura
vydání: Host, 2022 (1. vydání)

Rozsáhlý román inspirovaný skutečnými událostmi přibližuje život řeholnic za časů komunistických represí.

Bílá Voda je tichou vesničkou v pohraničí, kam jsou v 50. letech násilně svezeny řeholnice z ženských řádů, aby zde v drsných podmínkách dožily a řády tak přirozeně vymřely. Příběhem provází dvě ze sester Anežčiných panen, Evarista a Tobie, toho času mladičké novicky, a jejich osudy v následujících desetiletích demonstrují hrůznou praxi uměle vykonstruovaných procesů, nucených prací a násilí, kterých se režim na řeholnicích systematicky dopouštěl. Anežčiny panny v Bílé Vodě po celou dobu usilují za lepší podmínky k žití i za svátost zpovědi, kritizují vedení církve, lobbují za svatořečení sv. Anežky České i za obnovení poutí na svatou horu za klášterem.

Na knihách Kateřiny Tučkové obdivuji, s jakou precizností se před samotným psaním věnuje historickým rešerším. Bílou Vodu psala autorka 10 let a na knize je to velmi znát. S osudy hlavních hrdinek jsem se ztotožňovala hůře a místy jsem bojovala i s církevní terminologií, kterou jsem si musela dohledávat. Čtení je to náročné, téma hutné a bolavé, ale jako vždy u této autorky knihu hodnotím jako excelentní dílo, které se do čtenáře otiskne ve své majestátnosti a po dočtení nelze jen tak zapomenout. Před Tučkovou hluboce smekám, do jak ponurých témat české historie se pouští a jak poutavě je dokáže vykreslit.

ukázka: S batohem na zádech, oblečená do obyčejných sportovních kalhot, tmavé košile a se svetrem uvázaným kolem pasu rázovala Evarista v čele jejich malé skupiny, a kdyby pod límcem neměla kolárek a na hlavě řeholní závoj, který pro příležitost výletu do vsi na opačné straně Mariahilf vyměnila za obvyklý šátek, nikdo by ji nepovažoval za víc než obyčejnou turistku. A přitom byla tahle malá, rtuťovitá žena knězem.

------------------------------------------------------------

The Handmaid's Tale

autor: Margaret Atwood
zařazení: dystopie

čtené vydání: Penguin Books, 1996, dotisk
poprvé vydáno: 1985 (Kanada)
v češtině vyšlo jako: Příběh služebnice

Dnes již seriálem profláknutý příběh z pera kanadské autorky jsem poprvé otevřela v letadle při cestě do USA, což bylo vcelku trefné načasování.

Příběh služebnice nás totiž přenese právě do Spojených států, které se v nedaleké alternativní minulosti změnily v teokracii zvanou Gileád. Zatímco se svět zmítá v nekončící válce, lidé kvůli všudypřítomným jedům přicházejí o schopnost reprodukce. Nový režim dělí obyvatele do několika málo tříd - a ženy, které ještě mohou mít děti, se o ně za pevně daných podmínek snaží jakožto "služebnice" v domech vysoko postavené elity.

Hlavní hrdinka Offred si stále pamatuje, jak vypadala Amerika před nástupem Gileádu, jaký byl pocit nosit minisukně nebo založit s partnerem vlastní rodinu. Nyní nosí přidělený rudý hábit s bílým čepcem, nemá svůj názor ani hlas, nevlastní jedinou věc. Stejně jako ostatní služebnice, Offred touží po zázraku těhotenství, které by pro ni znamenalo vykoupení z nekonečného vězení. Místo toho však zjišťuje, že i v novém světě, kterému vládnou strach, bezmoc a bezpodmínečný řád, funguje dvojí metr, na který Offred i ostatní členové domácnosti opakovaně naráží.

Kniha je napsaná velmi jednoduše a myslím, že nevyužívá svého plného potenciálu - nápad je perfektní, ovšem postavy a celý Gileád poněkud postrádají plasticitu. Sice mě díky této strohosti bavilo, jak se Offredin svět čtenáři otevíral po malých drobcích v celé své hrůze a děsivosti, nicméně na nalákání na pokračování knihy nebo seriál to za mě úplně nestačilo.

Vzhledem k množství paralel se soudobou Amerikou knihu vnímám jako téměř povinnou četbu. Překvapilo mě, že Margaret Atwood sepsala Příběh služebnice už před více než 40 lety; román je to pořád aktuální a nadčasově feministický. V USA se v posledních letech dokonce jedná o jednu z nejčastěji stahovaných knih z veřejných knihoven - to jen jako tiché varování, jak rychle se iluze svobody může změnit v šovinistickou diktaturu.

ukázka: The lawns are tidy, the facades are gracious, in good repair; they're like the beautiful pictures they used to print in the magazines about homes and gardens and interior decoration. There is same absence of people, the same air of being asleep. The street is almost like a museum, or a street in a model town constructed to show the way people used to live. As in those pictures, those museums, those model towns, there are no children. 

------------------------------------------------------------

Deníček postižené matky

autor: Magda Sobotková
vydání: Pointa, 2025, 1. vydání

Bolavá, a přece humorná kniha o životě s nemocnou dcerkou.

Příběh, který není prostým příběhem, ale právě prožívanou realitou mámy, jejíž děťátko při porodu utrpělo krvácení do mozku. Magda citlivě píše o postupném přijetí diagnózy, boji s mašinérií českého zdravotnictví, dalším těhotenství i výchově druhého dítka. Povídání je psané s obrovskou dávkou nadhledu, humoru a naděje, přesto mě z něj bolelo u srdce - to hlavně ve chvílích, kdy jsem v pauzách mezi čtením sledovala své dvě holčičky. 

Nevěřila bych, že lze takhle náročné téma zvládnout s takovou lehkostí, navíc je i po jazykové stránce kniha velmi vydařená. Pro mě byla o to silnější, že se s autorkou od vidění známe.

ukázka: duben 2019 (5 týdnů)

I ti doktoři, kteří se před měsícem tvářili vážně, se začínají usmívat. Náš pobyt tady spadl do každodenní rutiny, staly jsme se součástí oddělení. Novorozené děti přicházejí a odcházejí, nové tváře babiček se míhají za oknem a nakukují přes sklo na ty uzlíčky, které mají být podle gestikulujících maminek jejich vnouče. Přijíždějí z daleka a nevidí nic než tváře za sklem, ale je to už skoro skutečné setkání, navozuje zdání normálnosti, radost visí ve vzduchu.

------------------------------------------------------------

Kterou z knížek si přečtete? 

Související články:


Zařazeno v rubrikách:

17 komentářů:

  1. Páni, ty máš čas a kapacitu na čtení! Klobouk dolů :-) Z uvedených jsem přečetla jen Příběh služebnice (ovšem česky a po zhlédnutí seriálu) a líbil se mi tehdy moc. Ta strohost k tomu tak nějak velmi pasovala, jako kdyby odrážela to, jak osekaný vnitřní svět musejí lidé v takovém světě mít. Že se teď právě tahle kniha stahuje z veřejných knihoven, je ovšem informace, která mě vyloženě děsí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznávám, že až na tu poslední jsem knížky dočetla ještě před narozením druhé dcerky. Co jsem měla rozečtené, to i rozečtené nadále zůstává. :D

      Vymazat
  2. Koukám, že taky nečteš úplně oddechovky :-).
    Tučkovou osobně nedávám, nedočetla jsem už její 2 knížky. Strašně moc obdivuji její přístup k literatuře, její rešerši, ale číst mě to tak ukrutně nebaví! :-( Ale viděla jsme Bílou vodu jako divadelní představení a TO BYLA PECKA!
    A Příběh služebnice jsem milovala v seriálové podobě, moc moc! Už mnoho lidí pozoruje v dnešní době spoustu prvků z knihy, které už nejsou pouhou teorií, ale žitou realitou. Jako seriál Black Mirror, taková proroctví, která nechceš, aby se stala...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ani nevím, že už je zdramatizovaná i Bílá Voda! Hrozně jsem chtěla jít na Žítkovské bohyně nebo Vyhnání Gerty, ale už jsem se k tomu před dětmi nedostala a teď to mám do divadla daleko. Takhle silný příběh musí být pecka.

      K Příběhu služebnice slýchám z více stran, i z komentářů tady, že seriál je vydařenější než knižní předloha. Asi mu taky budu muset dát šanci. :)

      Vymazat
  3. Četla jsem Bílou vodu (souhlasím, že to není jednoduché čtení). Další dva kousky beru jako dobrý tip.
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  4. Příběh služebnice jsem si chtěla sehnat a pak na to zapomněla. Jdu na to, děkuju za připomenutí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo! Budu pak ráda za hodnocení, zda se shodujeme, nebo jsem byla zbytečně přísná. :D

      Vymazat
  5. Krásný výběr! Četla jsem 1 ze 3. Na Bílou vodu se dlouho chystám. Byla jsem i v místní knihovně na besedě s Tučkovou a byl to skvělý zážitek - bylo to chvíli poté, co bílou vodu vydala. Odrazuje mě ale ten počet stránek a nedostatek času ke čtení, který bych na to potřebovala.

    Naopak jsem četla Příběh služebnice - jeden z mých nej příběhů. Vždycky jsem za to, že kniha je lepší než film/seriál. V tomto případě to ale říct nemůžu. Právě tady se mi daleko víc líbil celý seriál a to svou náladou i zpracováním. Svět Gileádu tam byl daleko podrobněji vykreslený. Během sledování pro mě bylo až děsivé, jak moc mi celý příběh přišel uvěřitelný. Fakt bych se nedivila tomu, kdyby opravdu někomu natolik ruplo v makovici a proměnil to ve skutečnost - naše dějiny by o tom mohly vyprávět.

    Naopak třetí knihu vůbec neznám a asi by pro mě bylo obrovsky bolavé to číst. Ten osud mi přijde strašlivý. Asi bych celou knihu probrečela, protože bych si tam až moc představovala sebe a syna, který je ale úplně zdravý. Máš můj obdiv, že jsi to zvládla jako máma přečíst. Pokud ale autorku znáš, tak asi chápu, že to pro tebe bylo snažší :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že Bílou Vodu bych teď s dětma asi měla problém dočíst. Je to fakt hutné, náročné čtení, na které je potřeba hodně času a mentální kapacity. U Příběhu služebnice mi jen potvrzuješ, že seriál je podařenější než knižní předloha, i když je to vzácný případ :). U knížky vnímám spíše kulturní přesah, než že by to byl vyloženě čtenářský zážitek.

      Vymazat
  6. Moc hezký čtenářský deník! 📚 Bílou Vodu mám už dlouho v hledáčku, ale pořád mě trochu odrazuje její rozsah a náročnější téma. Příběh služebnice znám a souhlasím, že je až děsivé, jak aktuálně dokáže působit i tolik let po vydání. Deníček postižené matky jsem vůbec neznala, ale zaujal mě asi nejvíc – i když jako máma tuším, že by to pro mě bylo hodně emotivní čtení. Díky za tip! 💗

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markét, moc děkuji za návštěvu a milý komentář!

      Vymazat
  7. Četla jsem Příběh služebnice a mám z toho veskrze stejný dojem, první dvě řady seriálu se mi proto líbily víc než knížka, což je co říct, většinou to nehrozí. Pak se z toho stala kravina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, je to nejspíš ten vzácný případ, kdy seriál dokáže knižní svět vykreslit lépe než samotná předloha. Taky mu budu muset dát šanci.

      Vymazat
  8. Tučkovou jsem četla v létě a druhou tu mám na poličce, ale ještě jsem se k ní nedostala... A chystám se podívat na zfilmované Vyhnání G.S., ale trochu to odkládám, protože to bude zase jedna velká deprese...
    Příběh služebnice jsem zaznamenala kdysi jako seriál, ale nedívala jsem se. Ale na knížku jsi mě celkem nalákala, já se vždycky k takovým hitům dostanu až s několikaletým zpožděním, takže vlastně ideální stav! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, máme to stejně. :D Gertu jsem už viděla a je natočená velmi pěkně. Ty pasáže z knihy, u kterých jsem brečela, tam buďto nejsou, nebo citlivě zpracované. Taky jsem se trochu bála, aby z toho nebylo další Nabarvené ptáče...

      Vymazat
  9. Paní Tučkovou mám ráda, ale Bílou Vodu jsem nedočetla. Ale mám ji znovu na seznamu.
    Příběh služebnice jsem viděla, ale jen první sérii.
    Hezký den.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaši návštěvu!