Novoroční očekávání

Jak moc jiné je očekávání příchodu druhého děťátka?

Je to přesně dva roky, co jsem na blogu sdílela naši cestu za prvním miminkem, ze kterého se za tu dobu vyklubala malá slečna - rozverná, upovídaná a po všech stránkách báječná holčička. Zatímco si teď klidně chrupe v posteli, já na článek pozvolna navážu s dalším těhotenstvím, které se brzy přehoupne do své finální třetiny. Čas se zrychluje, emoce víří. Jaké je to tentokrát? 

To jsme si tak totiž v létě mysleli, že už rodičovství začínáme pomalu zvládat, a tudíž je na čase zvednout laťku obtížnosti. Raději dříve než později, abychom si to snad ještě nerozmysleli. :) Malá slečna už je o kus samostatnější než před rokem, ráda tráví čas u babiček a dědečků, není problém si sjet k doktorovi nebo na nákup, dokonce i se školičkou už jsme začali pozvolna koketovat. I přesto jsem ale tušila, že další těhotenství bude jízda, a tak to také bylo a je. 

Aby to nebylo příliš vážné čtení, přidávám pár hlášek malé slečny a mého milého manžela.  Doufám, že vám na tváři vykouzlí aspoň drobný úsměv!

Čas běží ještě rychleji

Nevěřila bych tomu, jak moc! Zatímco u malé slečny jsem odpočítávala každý týden a v chytré aplikaci si pečlivě pročítala veškeré milníky, kterých miminko v břiše dosáhlo, tentokrát bych nebýt telefonu nevěděla pomalu ani v jakém se nacházím měsíci. 

Je mi úplně jasné, že stejně to bude mít každá maminka, co doma nahání batole nebo před zaměstnáním rozváží děti do školek a škol. Prostoru věnovat se dalšímu těhotenství je v běžném fungování málo a ještě míň, a přesto tam stále jsou ta stejná krásná očekávání jako u prvního děťátka. Bude to holčička, nebo chlapeček? Jaké bude mít vlásky a jakou povahu? Budou si s malou slečnou rozumět? 

Mateřská láska se nedělí, mateřská láska se násobí. Potvrzuji, že to platí i o malých pupících, teprve si v břiše lebedících.

Při svačině jsem si na břicho kydla lžičku mléčné krupice. Malá slečna se směje a hlásí: "Mimi taky papá kaši!" 

Jeden den dcerce vysvětluji, že se kytky netrhají a už vůbec nejí. Další máme k obědu Caesar salát. "Kytí bebí!," hlásí malá slečna a odmítá i jen ochutnat.

Minimalizace příprav

Moc si užívám, jak je vše na příchod miminka připravené. Rekonstrukce domku? To důležité je hotové. Kočárek, autosedačka, postýlka? Vše máme! Je tak úlevné nemuset trávit nekonečné hodiny nad e-shopy, o finanční stránce ani nemluvě. Už vím, co mi minule vyhovovalo a co jsme naopak nevyužili, a díky malému věkovému rozestupu dětí jsme se ještě ničeho nestihli zbavit. Oblečení, ze kterého malá slečna odrůstá, postupně třídím a chystám do boxů podle velikostí, takže stačí jen sáhnout. A protože jsem na druhé dítko myslela už při přípravách na dítko první, tak máme první rok pokrytý i na případného kluka.

Nejhezčí na tom ale je, že když nemusím řešit materiální přípravu, mám možnost dopřát si to, na co mi u prvního těhotenství energie pořádně nezbývala - zaplatit si k porodu dulu, domluvit komunitní porodní asistentku, chodit pravidelně na fyzioterapii, těhotenské masáže... Je skvělé, moci se pro jednou soustředit jen na to, co je opravdu důležité.

Malá slečna si hraje s peněženkou.
"Penízky, penízky!"
"Co si koupíš za penízky?"
"Nákup!"
"Co to bude za nákup?"
"Boty! Nový boty!"

 

Žonglování mateřství

Když jsme plánovali další těhotenství, měla jsem v hlavě, že těch 9 měsíců bude dostatečný čas naši prvorozenou dcerku na vše připravit. Malá slečna byla nakonec první, kdo si všiml, že se něco děje, a informaci o miminku v břiše přijala naprosto suverénně. S oblibou komentuje rostoucí pupek, od samého začátku chodí sourozence hladit a pusinkovat. Je tak krásné vidět, jak má to maličké už teď ráda!

S čím jsem ale nepočítala, že nevolnosti naberou takové grády, že se do konfliktních situací dostanu mnohem dříve, než bych čekala. Hecnout se a vyrazit dopoledne na hřiště, i když tam budu postávat zelená jak sedma? Kojit i nadále, ačkoliv se sama nezvládám dostatečně najíst? 

Výčitky, že tu pro svoji holčičku nejsem natolik, kolik by ještě potřebovala, byly pro mě něčím novým a dosti intenzivním. Naštěstí zabrala medikace a s koncem druhého trimestru už nevolnosti konečně povolily. První malá výzva je snad za námi, sláva. Kolik nás jich ale teď čeká? Jak se nám bude dařit skloubit péči o novorozence a čerstvě dvouleté batole? 

Přesto se moc těším. Těším se, až si malého mrňouska poprvé přitáhnu k sobě. Těším se, že se zdejší lesy probudí z dlouhé zimy a my budeme s kočárkem nebo nosítkem vyrážet na dlouhé procházky kvetoucí přírodou. Ale nejvíc se těším (tak moc v to doufám!), že si děti budou blízké.

Manžel, když jsem po dvou měsících nevolností odcházela od doktorky s čerstvě vypsanou těhotenskou průkazkou: "Tak jsi asi OPRAVDU těhotná!" 

Končí rodinná oslava. Hosté pomalu odchází, někdo ještě povídá. Po chvíli si uvědomím absenci dětských zvuků. Kam zmizela má holčička? Ta opice se vplížila do kuchyně, přisunula si židli k lince, vylezla na ni a slízala polevu z dobré čtvrtiny čokoládového dortu, co patřil na výslužky. 

A tak se na jedné straně moc těším a na druhé taky trochu bojím. Každým okamžikem se učím balancovat na nezvykle nakloněné ploše. Střídají se dny, kdy bych jen spala, se dny, kdy mám pocit, že zvládnu skály lámat, a to se pak snažím dohnat všechny resty, protože je mi jasné, že po narození drobečka na nic prostor zase dlouho nebude. Jenže mně to tentokrát nebude vadit, protože už budu vědět, jak rychle čas s malými dětmi utíká a že než se nadechnu, tak si ten malý mrňousek, co mi teď vehementně kope v břiše, půjde poprvé hrát do školky.

Pochlubte se, co čeká v novém roce vás?

pozdrav od Balatonu

Zařazeno v rubrice:

Mateřství

Související články:

Závěrem šestinedělí
Jeseníky s miminkem