Thurso, severní výběžek Skotska

Na konec světa a ještě dál! Městečko Thurso najdeme na úplném severu Skotska v hrabství  Caithness, kraji nekonečných rašelinišť. Ač se město na první pohled může zdát malé a odlehlé, panuje v něm čilý ruch. Právě Thurso totiž propojuje skotskou pevninu se souostrovím Orkneje.

Do Skotska jsem i tentokrát cestovala s kamarádkou Editou. První část putování z Edinburghu na sever je již k přečtení zde. Thursem jsme původně měly jen projíždět. Časová rezerva mezi plánovaným příjezdem našeho vlaku a odjezdem posledního trajektu na ostrovy ale byla tak těsná, že jsme nakonec nocleh na první noc hledaly právě v Thursu. Dobře jsme udělaly! Z nucené zastávky se vyklubala skvělá poznávací mise, při které město překvapilo památkami i skvělou kuchyní.

Kraj Caithness

Historická oblast Caithness leží na severovýchodě Skotska. Pojmenovaná je po svých prvních obyvatelích, keltském kmeni Piktů zvaném Cait, od 9. století ji však ovládali norští Vikingové, po kterých zůstalo silné skandinávské dědictví - místní toponyma mají i dnes blíže k norštině než skotskému dialektu, zachovalo se množství kamenných opevnění, věží, mohyl... Kvůli své strategické poloze byla v raném středověku Caithness jablkem sváru mezi Nory a Skoty, potomky Piktů. Oblast často střídala správce, než v roce 1266 Skotové finálně získali pevninské Skotsko nazpět.

Krajina je v Caithness rovinatá, plná podmáčených rašelinišť a močálů, které utváří Flow Country - největší rašeliniště v Evropě, jež vzniklo při ústupu ledovců po poslední době ledové. Rašeliniště podobného rozsahu jsou fascinující nejen unikátními ekosystémy, ale hlavně fungují jako přírodní rezervoáry uhlíku, které při narušení uvolňují masivní množství CO² do atmosféry. Flow Country je proto zapsaná na seznamu památek UNESCO a přísně kontrolovaná, aby nedošlo k odvodnění nebo zalesnění močálů.

Caithness z vlaku

Thurso a muzeum North Coast

Samotné město Thurso se pyšní dlouhou historií. Už ve středověku bylo významnou obchodní spojkou mezi pevninou, Orknejemi a Shetlandy, později vzkvétalo i díky rybolovu. Zajímavostí je, že mezi 50. a 80. lety fungoval v blízké vesnici výzkumný jaderný reaktor, který do Thursa přinesl technologický boom a vlnu vysoce kvalifikovaných vědeckých pracovníků. Dnes zde žije asi 7.000 obyvatel a město funguje jako důležitý dopravní uzel mezi železnicí a trajekty.

O Thursu a celém regionu se toho nejvíce dozvíte v North Coast Visitor Centre, které jsme s Editou objevily úplnou náhodou. Když jsme se vracely z Orknejí nazpět, zbyly nám skoro tři hodiny před odjezdem vlaku, a tak jsme zvědavě vlezly i do návštěvnického centra. O to větší bylo naše překvapení, když se z něj vyklubalo plnohodnotné muzeum s perfektně zpracovanými interaktivními expozicemi. 

Muzeum se věnuje jak specifické biodiverzitě v Caithness, tak i barvité historii, a to od období Piktů a Vikingů až po druhou světovou válku - návštěvníci můžou dokonce nakouknout i do ovládacího střediska blízkého jaderného reaktoru. Mně přišla zajímavá sbírka piktských kamenů, uměleckých kamenných sloupů s vyrytými symboly, a informace o rašeliništích, které jste si mohli omezeně přečíst i vy zde. Thurso a Caithness najednou získaly úplně novou perspektivu, takže kdo budete mít cestu okolo, doporučuji! Vstup je zdarma.

Thurso

Cesta, ubytování a gastronomie

Do Thursa vede železnice zvaná Far North Line, která zde i končí - vlak na střídačku zajíždí buďto do Wicku na východě, nebo právě do severněji položeného Thursa. Cesta z Edinburghu do Thursa nám zabrala přes 8 hodin cesty, počítáno včetně 2 přestupů. Podobně jako my, Thurso většina turistů navštíví formou zastávky při cestě na Orkneje. I když na sebe vlaky a trajekty teoreticky navazují, je třeba počítat, že nádraží a přístav Scrabster jsou od sebe vzdálené 4 km. My jsme se nechtěly honit a riskovat, že nám poslední večerní trajekt ujede, takže jsme cestu rovnou rozložily do dvou dnů.

Ubytované jsme byly v Sandra Backpackers, příjemném a levném hostelu, kde jsme si zarezervovaly malý samostatný pokoj s koupelnou. Vybavení bylo jednoduché, ale funkční a čisté. Hostel má údajně v ceně i snídani, tu jsme ale kvůli brzkému rannímu výsadku nevyužily. V hostelu panovala skvělá atmosféra, když jsme ve společenské místnosti potkaly několik skotských rodin, které stejně jako my čekaly na ranní trajekt. Jestli mám na Skotsku něco ráda, tak je to nejen krásná příroda, ale i vřelá povaha místních a jejich nezaměnitelný přízvuk.

Na jídlo můžu doporučit srílanské T's café - byla jsem nadšená! Kuchyně je opravdu autentická :). Na brunch jsme se cestou zpět zastavovaly v Haven Café a opět spokojenost, velký výběr snídaňových menu, jídlo lahodné a porce obstojné. Na Orknejích to bylo s gastro scénou bídné, takže Thurso jsme si v tomto ohledu užily.

trajekt NorthLink ze Scrabsteru

Old St Peter's Church

Využily jsme, že se na severu v létě stmívá až kolem jedenácté, po check-inu v hostelu si jen zašly na rychlou večeři, nakoupily zásoby jídla na delší den a pak se rovnou vydaly k první z památek -  pozůstatkům starého kostela Old St Peter's Church. Ten svoji funkci plnil v období 12.-19. století, než jej nahradil současný kostel St Peter's and St Andrew's Church. Starý kostel se využíval i jako hřbitov, takže je plný kamenných náhrobků s vytesanými lebkami a dalšími symboly. Kostelík sám nese spoustu zajímavých architektonických detailů, jeho pozůstatky jsou volně přístupné a nachází se hned u centra.

Old St Peter's Church

Večerní procházka k hradu

I když foukal ledový vítr, krásně se vyčasilo, a tak jsme od kostela rovnou pokračovaly směrem k přístavu, do míst, kde se stejnojmenná řeka Thurso vlévá do moře, konkrétně do úžiny Pentland Firth. Bylo nádherně, na betonovém plácku vyhrávala pouť, ze které se trousily zamilované mladé párečky, a my si užívaly prvního dne dovolené.

ústí řeky Thurso

Když nás v dáli zaujala zřícenina hradu Thurso Castle, vypínajícího se nad zálivem, vyhecovaly jsme se a vzaly to k ní poklusem. Dojdeme po pláži až k hradu? Dostaneme se dovnitř?

Hrad Thurso, i když se tváří jako středověká ruina, není ani trochu původní. Starý obranný hrad z 12. století byl bez milosti zbourán a v letech 1872 - 1875 kompletně přestavěn na tehdy moderní viktoriánský hrádek. Nový hrad bohužel dlouho nevydržel - při 2. světové válce jej zasáhla námořní mina a kvůli problémům se statikou již nebyl opraven, a tak dnes dokonale mate turisty. Hrad v současnosti není přístupný, jen pláž pod ním.

Přesně tyhle chvíle mám na cestování nejraději - zvětřit zajímavost, vyrazit bez většího přemýšlení do akce a jen čekat, jak celé dobrodružství dopadne. I když jsme se tentokrát musely zastavit těsně před cílem, aspoň jsme si z útesů pod hradem vychutnaly nádherný výhled na blížící se západ slunce nad městečkem, než jsme vyrazily zpátky na ubytování.

hrad Thurso

Lodí na Orkneje

Ráno přišlo příliš rychle a my již po sedmé vybíhaly na 4 km dlouhou trať z Thursa do přístavu Scrabster. Trasu nám počítal Google, který jaksi opomenul, že brzy ráno a s bagáží nebudeme mít obvyklé tempo, kterým Edita běhá do práce. Této drobnosti jsme si nevšimly ani my, a tak jsme nakonec byly rády, že jsme trajekt vůbec stihly. Tělocvik namísto snídaně, to jsme to dopracovaly! Cestou zpět z Orknejí nás naštěstí vzal místní Skot autem, a tak jsme tuhle nepříliš zábavnou pasáž nemusely opakovat (a navíc díky tomu měly o hodinu více na brunch a muzeum, což se počítá).

I když se trajekt na vlnách zle komíhal, neodpustily jsme si strávit většinu času na palubě. Doufaly jsme, že uvidíme delfíny nebo velryby, což se sice nestalo, ale i tak jsme měly z cesty zážitek. Ten slaný vzduch a vodní tříšť, co za chvíli promáčela vlasy! Úžina Pentland Firth, propojující Atlantik a Severní moře, bývala kvůli silným proudům po staletí postrachem námořníků. I za naší cesty se moře ihned zakabonilo a přejít z jedné strany obřího trajektu na druhou bylo pro nás suchozemce bez opileckého kymácení téměř nemožné. Výzva dne? Koupit si kafe a vynést jej na palubu nerozlité.

Cesta mezi Scrabsterem a Stromness na Orknejích zabrala asi hodinu a půl. Část byla panoramatická, část utopená v mlze, mimo jiné i The Old Man of Hoy, slavná skalní věž na ostrově Hoy. Ale to už holt k severu patří... V příštím díle se podíváme na megalitické památky na ostrově Mainland, těšte se!

The Old Man of Hoy

Související články:

předchází: Orkneje: vlakem na sever Skotska
následuje: Orkneje megalitické (doplním)

Zařazeno v rubrikách:

Orkneje 2022
Velká Británie 

Našli jste ve článku faktickou nebo gramatickou chybu? Upozorněte mě na ni prosím do komentáře, opravím ji pro další čtenáře. Děkuji!

Odkazy na Booking.com přidávám jako affiliate linky přes program Stay22.